Asi všichni jsme jako děti absolvovali nějaký ten tábor. Je jedno, jak se jmenovali – ať už to byl pionýrský, skautský, nebo jenom neutrální letní dětský tábor. Ale vždycky to byla legrace. Pro ty starší z nás, kteří už tábory nemají tak čerstvě v paměti a znají je jenom z dopisů svých dětí, tu jeden takový dopis mám. Myslím, že vám určitě pomůže, abyste si udělali představu, jak to na táborech v dnešní době chodí.

Ahoj mami!!!

Náš skautský vedoucí nám povídal, abysme napsali rodičům, jestli jste jako viděli ty záplavy v telce a máte o nás strach.

My jsme všichni v pořádku. Jen nám to odplavilo jeden stan a dva spacáky. Naštěstí, nikdo z nás se neutopil, neboť jsme právě byli na horách a hledali jsme Jožu. Víš co, prosím tě, zavolej Jožově mámě a řekni jí, že je Jožo v pořádku. Teď nemůže psát, protože má ruku v sádře.

Taky bylo super, jak jsme jezdili v záchranářském džípu. Ale Jožu bysme v té tmě asi nikdy nenašli, kdyby nebylo těch blesků. Náš skautský vedoucí se na Jožu hněval, protože šel na tůru sám a nikomu nic neřekl. Jožo tvrdí, že to řekl, ale bylo to zrovna v době toho požáru, takže ho nikdo neslyšel.

Ostatně, víš, že když naleješ benzín do ohně, že to vybouchne?

Mokré dřevo nechtělo vůbec hořet, zato chytil jeden z našich stanů a taky některé naše věci. Honza teď vypadá trochu divně, ale to jen dokud mu nenarostou znovu vlasy.

Vrátíme se v sobotu, teda jestli se našemu vedoucímu podaří opravit auto.

Ta bouračka taky nebyla jeho chyba. Když jsme odjížděli, brzdy byly ještě v pořádku. Vedoucí povídal, že ale máme očekávat, že se na takovým starým autě určitě něco pokazí. Asi proto mu ho nikde nechtěli pojistit. Ale my si myslíme, že je to skvělé auto. Našemu vedoucímu vůbec nevadilo, že jsme mu ho zašpinili a když bylo vedro, vozili jsme se na zadním nárazníku.

Úplně nejlepší je, když se v takovým autě vozí deset lidí. Vedoucí nám také dovolil, aby jsme šoférovali, a ti, co už se nevešli do auta, byli v přívěsu. Tak jsme jezdili, dokavaď nám to policajt nezakázal. Náš vedoucí je fakt super chlapík. Ted učí řídit Tomáše. Ale už ho nechává jezdit jen na horských cestách, kde není provoz, ale jen náklaďáky, co vozí dřevo.

Včera jsem nad Davidem vyhrál oběd, protože jsme se vsadili jestli Jožka po tom žihadle upadne do bezvědomí nebo ne. Jožka tvrdil, ze je to jen vosa a já říkal, že je to sršen a vyhrál jsem! Vedoucí se na nás ale trochu zlobil, že jsme měli Jožku odvézt k doktorovi hned a nečekat až omdlí. Ale zase nás pochválil, jaký jsme udělali skvělý nosítka ze dřeva a že jsme se nesázeli o peníze. To ale ani nešlo, protože jsme se ze všech našich peněz složili pokutu pro toho policajta.

Dnes ráno všichni kluci skákali ze skal do jezera a potom měli jezero přeplavat. Ale protože já neumím plavat a Míša se bál, že se utopí, tak nám vedoucí dal kanoe, aby jsme se přeplavili. V jezeře ještě plavalo dřevo, co tam naplavily ty povodně. Vedoucí nám ani nedal záchranné vesty, ale nechtěli jsme ho votravovat, protože opravoval auto.

Víš co? Všichni jsme dostali odznak za kurz první pomoci. To bylo, když se David potápěl v jezeře a pořezal si ruku.

A kromě toho, já a Vláďa jsme dostali vyrážku. Náš vedoucí povídal, že to je asi otrava z toho zkaženého kuřete. On povídal, že takovou podobnou vyrážku dostal ze stravy ve vězení. Já jsem rád, že se odtamtud dostal a stal se naším skautským vedoucím. Povídal, že za ten čas, co tam byl, zjistil, jak se stát lepším.

Ted už, ale musím jít. Jdeme do města poslat pohledy a koupit náboje.

Neboj se o nás. Máme se dobře.

Tvůj Víťa

P.S. Už umím házet nožem líp než Petr!