Třetí a poslední část slovníčku (nejen) pedagogických pojmů. Tato část obsahuje pojmy „Retardace“ – „Žák“ a také použitou literaturu.

Retardace

(lat. retardatio – zdržení) Zaostalost, zpomalení, zpoždění. Vývoj jedince (v oblasti tělesné, intelektové nebo emocionální) může být zpomalen nejrůznějšími vlivy biologickými (např. smyslové vady, tělesná postižení) a vlivy společenskými (např. podnětově chudé prostředí, výchovné nedostatky aj.). U Vývojové retardace se předpokládá možnost nápravy až k normě při použití vhodných léčebných a speciální pedagogických metod a prostředků.

Skupinové vyučování

Organizační forma výuky, v níž žáci pracují ve skupinách vytvořených podle různých kritérií, např. obtížnosti úkolu, charakteru činnosti, výkonu nebo učebního tempa žáků. Vytváření skupin je uplatňováno především při problémové metodě ve výuce a při týmovém řešení učebních úloh.

Socializace

(lat. socialis – společný, společenský) Celoživotní proces, v jehož průběhu si člověk osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti. Realizuje se především sociálním učením, sociální komunikací a integrací, i nátlakem.

Sociologie

Věda o společnosti, její struktuře a fungování, o sociálních skupinách, institucích, sociálních jevech a procesech, s nimiž člověk přichází do kontaktu během svého života ve společnosti. Některé směry sociologie ovlivnily pedagogiku (sociologie mládeže, sociologie výchovy).

Sociometrie

Soubor sociologických a psychologických metod a technik aplikovaných při měření mezilidských vztahů v malých skupinách. Jejím výsledkem je sociogram, tj. grafické zobrazení vztahů v malých skupinách. V pedagogickém výzkumu se používá při zkoumání edukačního prostředí, klimatu třídy a školy aj.

Stres

Vzniká vzájemným působením vnějších zátěžových vlivů (očekávání jisté události, hrozba, extrémní zatížení po fyzické nebo psychické stránce, duševní trauma, nemoc) a schopností člověka odolat této zátěži. Výsledkem je vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožován, nebo takové ohrožení očekává a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná. Stres můžeme dělit podle (1) intenzity (nadměrný, tzv. hyperstres; nízký, zatím zvládnutelný, tzv. hypostres), (2) kvality (kladně působící, tzv. eustres; záporně působící, tzv. Distres), (3) způsobu zvládání apod.

Škola

Společenská instituce, jejíž tradiční funkcí je poskytovat vzdělání žákům příslušných věkových skupin v organizovaných formách podle určitých vzdělávacích programů. Pojetí a funkce školy se mění se změnami společenských potřeb. Stala se místem socializace žáků, podporujícím jejich osobnostní a sociální rozvoj a připravujícím je na život osobní, pracovní a občanský. Postupně ztratila monopol na vzdělání, stále více se otevírá životní realitě a sbližuje se s neformálním vzděláváním a informálním vzděláváním.

Test

Zkouška. Označení převzato z angličtiny, kde značí postup zkoumání kvality, kontrolu, zkoušku. Test ve významu specificky definované zkoušky se používá v lékařství, chemii, statistice. V pedagogice jde o nástroj měření výkonu (didaktický test), v psychologii o měření schopností, dovedností, osobností apod.

Transfer

Přenos. Transfer učení – přenos při učení. Při učení se aktivizuje minulá zkušenost (nacvičovaný materiál se podobá předcházejícím) –pozitivní a negativní transfer.

Trénink

Výcvik – procvičování – činnost žáka v opakovaném vykonávání kognitivních či senzomotorických činností, které se učí. Cílem není jen zdokonalovat se v dané činnosti, nýbrž umět ji samostatně, promyšleně používat i za měnících se podmínek.

Tutor

Učitel, který pracuje se studenty nebo žáky individuálně, je pomocníkem, konzultantem nebo poradcem. Existují následující hlavní kategorie tutorů: (1) vysokoškolský tutor (původní význam termínu) vede přípravu studentů v malých skupinách nebo individuálně v průběhu studia (zpravidla po delší časové období, někdy po dobu celého studia na jedné škole) a při přípravě na zkoušky. (2) Tutor, který pracuje jako zaměstnanec školy a plní funkce pedagogického a psychologického poradce. (3) Domácí tutor pracuje se žáky, kteří potřebují pomoc nebo doučování v některých předmětech.

Tvořivost

Duševní schopnost, vycházející z poznávacích i motivačních procesů, v níž ovšem hraje důležitou roli též inspirace, fantazie, intuice. Projevuje se nalézáním takových řešení, která jsou nejen správná, ale současně nová, nezvyklá, nečekaná. Proces tvořivosti mívá několik etap, mj. přípravu, dozrávání nápadu, „osvícení“, kontrolu, opracování. Tvořivost podporuje: vysoká inteligence, otevřenost novým zkušenostem, iniciativy ve vytváření řádu, pružnost v usuzování, potřeba seberealizace. Tvořivost tlumí: direktivní řízení, stereotypy, tendence ke konformitě.

Učební osnovy

Normativní pedagogické dokumenty, stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah, posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování. Naznačují základní metody, organizační formy a postupy. Tradičně vypracovávány izolovaně pro jednotlivé předměty, jako program vyučování určený učiteli. V období mezi válkami se vytvářely centrálně učební osnovy tzv. normální, které byly dopracovávány inspektory a učiteli pro konkrétní podmínky škol. Pro pokusné školy byly zpracovány učební osnovy diferencované (minimální, normální, maximální). V unifikovaném školství 50,-80, let byly učební osnovy striktní normou. Předmětem kritiky se stala jejich přetíženost. Inspirativní řešení přineslo mezinárodní srovnávání a teorie tvorby kurikula.

Učebnice

Druh knižní publikace uzpůsobené k didaktické komunikaci svým obsahem a strukturou. Má řadu typů, z nichž nejrozšířenější je školní učebnice. Ta funguje: (1) Jako prvek kurikula, tj. prezentuje výsek naplánovaného obsahu vzdělání, (2) jako didaktický prostředek, tj. je informačním zdrojem pro žáky a učitele, řídí a simuluje učení žáků.

Učení

Jeden z klíčových psychologických pojmů, pro nějž neexistuje všeobecně přímá definice.
1. Učení je psychický proces, který v jednotě tělesných a duševních předpokladů je rozhodujícím faktorem v adaptaci člověka na jeho přírodní i společenské prostředí v rozvoji jeho osobnosti a ve stále zdokonalovaném zvládání a organizaci podmínek jeho individuální a společenské existence.
2. Učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučení je opakem vrozeného.

Učitel

Jeden ze základních činitelů výchovně-vzdělávacího procesu, profesionálně kvalifikovaný pedagogický pracovník, spoluodpovědný za přípravu, řízení, organizaci a výsledky tohoto procesu. Tradičně byl učitel považován za hlavní subjekt vzdělávání, zjišťující ve vyučování předávání poznatků žákům. Současné pojetí učitele, vycházející z rozšířeného profesionálního modelu, zdůrazňuje jeho subjektově-objektové role v interakci se žáky a prostředím. Učitel má spoluvytvářet edukační prostředí, organizovat a koordinovat činnosti žáků, monitorovat proces učení. Společenský status učitelského povolání v jednotlivých zemích je závislý na tradici a významu, který je přisuzován vzdělání ve společnosti. Vysoký status má učitel např. v Japonku, Dánku, Norsku.

Všeobecné vzdělávání

Všestranné, odborně nespecifikované vzdělání, nezbytný vzdělanostní základ pro všechny členy společnosti, poskytující relativně ucelený obraz světa. Jeho obsah je odvozen od vědy, kultury, techniky a umění, zahrnuje kognitivní, sociální, postojovou a psychomotorickou složku. Tvoří podstatu, jádro vzdělání na základních a středních všeobecně vzdělávacích školách, v určité míře se realizuje i na ostatních stupních a typech škol i v mimoškolním vzdělávání.

Výchova

Proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. Někteří autoři chápou výchovu jako plně řízený proces ovlivnění nehotového člověka pedagogem nebo institucí, naplněný snahou podřídit jej normám společnosti, ale i instituce apod. Jiní akceptují úlohu samotného vychovávaného jako subjektu vlastního formování a zvýrazňují podíl osobnosti na vlastním utváření. Třetí proud vychází při vymezení výchovy z interakce mezi pedagogem a žákem. Účinnost výchovy je závislá na míře interiorizace výchovných vlivů vychovávaným jedincem. K té dochází, je-li jedinec otevřen pedagogickému působení, odpovídá-li jeho zkušenosti, vytvoří-li se v jeho vědomí potřeba zdokonalovat se, stát se subjektem vlastního utváření. Neúčinnost čistě verbálního působení je nahrazována účinnější organizací zkušenosti vychovávaného. Z moderního hlediska je proto výchova především procesem záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností.

Výchovné poradenství

V ČR organizovaná soustava speciálních odborných poradenských služeb pro východu a vzdělávání dětí a mládeže. Určeno dětem a mladistvým, pedagogickým pracovníků a rodičům a pracovníků institucí podílejících se na péče o děti a mládež a jejich zapojování do pracovního procesu. K hlavním úkolům patří pomoc při rozvíjení osobnosti dětí a mladistvých v edukačním procesu, při řešení problémů vznikajících v tomto procesu a při řešení pedagogických a psychologických otázek profesní orientace. Zařízeními výchovného poradenství jsou výchovný poradce a pedagogicko-psychologická poradna. V zahraničí je ekvivalentem zpravidla školní a profesní poradenství a školní psychologické služby, případně pastorální péče.

Vyučování

1. V běžném významu označuje celkově to, co se každodenně odehrává ve školních třídách v průběhu vyučovací hodiny.
2. V didaktických teoriích znamená pouze činnosti, které realizuje učitel (nebo jiný vyučující subjekt) jako součást výuky. Vyučovací činnosti se vztahují především k učivu a k různým způsobům jeho didaktického zprostředkování učícím se subjektům, ale také k aktivitám označovaným souhrnně jako skryté kurikulum.

Vzdělání

Základní pojem pedagogické teorie a praxe, avšak stále diskutovaný a nedostatečně ujasněný. Navíc v české pedagogické terminologii se nesprávně zaměňují výrazy „vzdělání“ a „vzdělávání“. Vzdělávání označuje zpravidla výsledek.
1. Osobnostní pojetí: Vzdělání se chápe jako součást socializace jedince. Vzdělání je pak ta složka kognitivní vybavenosti osobnosti (osvojení vědomosti, dovednosti, postoje, hodnoty, normy), která se zformovala prostřednictvím vzdělávacích procesů. Vzdělání v tomto smyslu je objasňováno v kognitivní psychologii a kognitivní psycholingvistice v konceptech tzv. kognitivních struktur, mentálních reprezentací, kognitivních map, znalostí, vědění aj. blízký k tomu je pojem „naučenost“. Takto interpretované vzdělání je možno zjišťovat (měřit) pomocí didaktických testů nebo některými výzkumnými metodami.
2. Obsahové pojetí: Vzdělání je konstruovaný systém informací a činností, které jsou plánovány v kurikulu různých škol a vyučovacích předmětů a realizovány ve výuce. Souhrnně jsou tyto informace a činnosti chápány jakožto obsah vzdělání a/nebo jako vzdělávací cíle. I v tomto pojetí lze vzdělání přesně popsat pomocí kurikulárních analýz.
3. Institucionální pojetí: Vzdělání je společensky organizovaná činnost zabezpečovaná institucí (školství). Vzdělání jakožto instituce je ve společnosti bohatě diferencováno prostřednictvím vzdělávacích cyklů, stupňů a druhů a jiné. Běžně se takto rozlišuje základní vzdělání, středoškolské vzdělání, vysokoškolské vzdělání.
4. Socioekonomické pojetí: Vzdělání je chápáno jako jedna z kategorií, které charakterizují populaci (skupiny obyvatelstva, společnost). Je to vlastnost populace determinovaná sociálními faktory (sociální původ) a ekonomickými faktory (náklady na vzdělání). Přitom kvalita vzdělání ovlivňuje kvalifikační strukturu obyvatelstva a tím i ekonomický a kulturní potenciál společnosti.

Vzdělávání

Společensky organizovaná činnost zabezpečovaná institucí školství, formálního vzdělávání, celoživotního vzdělávání aj. Označuje zpravidla proces.

Vzdělávání dospělých

Progresivně se rozvíjející oblast, součást celoživotního vzdělávání. V zahraničí vytváří systém, v některých zemích legislativně vymezený. Jeho součástí jsou: (1) rekvalifikační a specializační vzdělávání, (2) doplňkové a kompenzační vzdělávání, (3) otevřené univerzity a univerzity třetího věku, (4) široká nabídka příležitostí v neformálním vzdělávání.

Žák

1. Označení pro člověka v roli žáka, v roli vyučovaného člověka, bez ohledu na věk. Žákem může být dítě, adolescent, dospělý.
2. Označení dítěte, které navštěvuje základní školu. Diskusi vyvolává užívání tohoto výrazu též pro studující na středních školách.

Seznam použité literatury

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ E., MAREŠ J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4
KLIMEŠ, L. slovník cizích slov. Praha : SPN, 2005. ISBN 80-7235-272-5