Pro velký úspěch předchozího rozhovoru ze života tu máme další kousek… Schválně, kdo se pozná 🙂 Na vaše souhlasy, či nesouhlasy jsou tu komentáře…

Ž – Žena, M – Muž

Ž: „Co si dáš k večeři?“

M: „Mně je to docela jedno, co uvaříš, to sním.“

Ž: „S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?“

M: „Jo chuť … Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama…“

Ž: „Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři.“

M: „No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a …“

Ž: „Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?“

M: „No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák.“

Ž: „V půl osmý večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišel domů dřív, mohl sis je koupit!“

M: „Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyť v supermarketu mají do devíti, stačilo abys mi to řekla.“

Ž: „Proč bys je prosím tě kupoval ty, brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přeci nebudeme žrát každej den.“

M: „No já jen, že jsi se ptala na co mám …“

Ž: „Nech už toho prosím tě, jseš s tím … ‚že jsi se ptala‘ … už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři.“

M: „A z čeho si můžu vybrat?“

Ž: „No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou.“

M: „No … tak tedy …, co třeba tousty …“

Ž: „Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zácpu? K večeři ti udělám buď špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni.“

M: „Tak já bych si … asi … dal …, no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl.“

Ž: „Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety?“

M: „Dobře, udělej mi špagety.“

Ž: „No konečně, z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?“

M: „Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už léta nedávám.“

Ž: „No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho.“

M: „Už deset let miláčku, to jsem tě ještě neznal, když jsem si dal naposledy na špagety sýr.“

Ž: „Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom sis klidně mohl dát tu omáčku z mrazáku.“

M: „To mohl, klidně, proč ne – tak mi ji dej?“

Ž: „No vidíš, kdybys to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!“

………

Ž: „Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem.“