Velice zřídka používám vykřičník. Vlastně na spočítání mojí roční spotřeby vykřičníků by mi prsty v pohodě stačily. V případě Citibank nemám nejmenší problém dát vykřičník rovnou do nadpisu. Tento ústav mě vytáčí celkem pravidelně a to s ním mám společné pouze tolik, že tam klient mého klienta má účet. Víc bych asi ani neunesl.

Nedávno jsem s nimi řešil jeden problém – aktualizoval jsem Javu na poslední aktuální verzi a přestalo fungovat internetové bankovnictví. Volám na hotline, kde mi dost arogantním způsobem oznámili, že tuhle verzi Javy banka nepodporuje.

Nebojte se, pokusím se to částečně přeložit do „lidštiny“: Tvůrce Javy (ať už je to, co je to, ale banka to využívá) vydal novou verzi svého software a tuto verzi nazval bezpečnostní aktualizací. Tedy jinak řečeno autor říká: „Ve staré verzi, kterou zatím všichni používají, byla objevena bezpečnostní chyba, a proto jsme vydali novou verzi, která chybu opravuje“.

A na druhé straně tu máme banku, pro kterou by měla být bezpečnost na prvním místě, protože klienti jí věří a svěřují jí své peníze. Nebo je tu někdo, kdo dává svoje peníze někomu, komu nevěří? A tato banka novou opravenou bezpečnou verzi nepodporuje, čímž vlastně říká: „Nám ani tak moc o bezpečnost vašich úspor nejde. Novou bezpečnou verzi software nepodporujeme, takže musíte dále používat tu verzi starou, přestože obsahuje bezpečnostní chyby“.

Chvíli jsem s tím vnitřně bojoval, ale nakonec jsem nainstaloval starší verzi a bankovnictví opět fungovalo. Ovšem ne na dlouho. Za několik dní se opět vyskytnul problém s Javou. Zamířil jsem tedy na webové stránky Citibank a našel odkaz na online chat, což mě potěšilo. Bohužel ne na dlouho. Pět až deset minut jsem čekal a dozvěděl se pouze to, že mám zavolat na infolinku.

 Volám tedy na telefonní číslo 844 888 844 se stejným dotazem: „Dobrý den, potřeboval bych vědět, jestli podporujete Javu verze 1.6.0.30„. Odpověď mne trochu zarazila: „Vůbec nevím„.

„A kdo mi to teda řekne?„

Odpoveď: „Netuším„

Chvíli jsem se zarazil a začal přemýšlet, jestli na druhé straně nesedí nějaký můj kamarád, kterém se zobrazilo moje telefonní číslo a on si ze mě chtěl udělat legraci. Nebylo tomu tak. Tohle byly opravdu odpovědi pracovníha hotline Citibank. Chtěl jsem tedy přepojit nějaké technické oddělení. Bylo mi oznámeno, že budu přepojen na servisní linku, kde mi plechový hlas řekl: „Zadejte prosím šestnáctimístné číslo vaší karty„. Opět jsem si počkal, jestli se nedostanu k někomu živému, ale nebylo tomu tak. Žádost o číslo karty jsem si vyslechl třikrát a čísla nemaje, zavěsil jsem.

Znovu volám na linku 844 888 844, kde to tentokráte zvedla slečna, které jsem opět opakoval svůj dotaz na podporu verzi Javy. Slečna byla pohotovější než pán před ní a rovnou se mě zeptala na číslo karty. Snažil jsem se jí vysvětlit, že jsme se zřejmě nepochopili, neboť nemám problém s kartou, ale mám pouze dotaz ohledně internetového bankovnictví. Odpověď?: „Musíte mít u nás kartu„. Hotovo, vyřízeno. Vida, že to opravdu nemá cenu, rozloučil jsem se slečnou s tím, že si číslo karty seženu.

Jak to bude pokračovat? Zatím netuším. Požádat klienta, aby šel převést peníze někam na pobočku, je možná to, co Citibank chce, ale je to pod moji úroveň. Asi požádám klienta o číslo karty, vezmu si pár Lexaurinů, zapálím vonné tyčinky a zkusím znovu zavolat na linku 844 888 844.