Při prohledávání disku jsem narazil na svou zápočtovou práci z roku 2008 do předmětu Politická komunikace. Zabývá se podprahovou komunikací, což je něco, co nás s velkou pravděpodobností úspěšně ovlivňuje a proto to bylo také zakázáno. Zda je zákaz dodržován, to je otázkou. Podprahové působení totiž naše vědomí nezaznamená, takže to vlastně nezjistíme.

„Vnímání je základní poznávací proces, který vzniká bezprostředním působením vnějšího nebo vnitřního podnětu, má charakter přímého smyslového poznávání“ (Farková, 2006, s. 46).

Rozfázujeme-li proces vnímání na jednotlivé složky, jedná se o vstupní informace (podněty), které jsou přijímány našimi smysly a předány k dalšímu zpracování do mozku. Přestože lidský mozek pracuje velice rychle, není schopen reagovat na všechny dodávané podněty v reálném čase a některé z nich odkládá na pozdější dobu, kdy bude mít více prostoru k jejich zpracování, což se děje většinou v noci, ve spánku. Vstupní informace mohou být vědomé i podvědomé. Lidské oko v průběhu dne vnímá mnoho podnětů, které mozek v první fázi nevyhodnocuje jako důležité. Například registrační značky aut v koloně, počet šanonů ve skříni atd. Při zpětném vyhodnocení si je ale dokáže vědomě vybavit. Podvědomé podněty jsou takové, „které vzhledem k biologickým schopnostem leží mimo schopnost našeho vnímání. Nevnímatelné podněty jsou v tomto smyslu optické podněty, které jsou příliš slabé nebo příliš krátké, než aby mohly být spatřeny, akustické signály, které lidské ucho neslyší, a taktilní vzruchy, které jsou tak slabé, že nemohou být pociťovány.“ (Vybíralová, 200, s. 49)

Podvědomé podněty se nacházejí pod prahem vnímání lidských smyslů, a proto o nich hovoříme jako o podprahových neboli subliminálních signálech.

První použití podprahové informace

Poprvé se termín podprahového signálu objevuje v roce 1957 v souvislosti s reklamním sdělením „pij Coca-colu“ a „jez popcorn“, které dle svého tvrzení zakomponoval do programu americký odborník na reklamu James Vicary. Údajně tak zvýšil spotřebu těchto výrobků, což však nebylo nikdy prokázáno. Sám Vicary pak o pět let později přiznal, že si celý experiment pouze vymyslel.

Internetové zdroje se rozcházejí v tom, zda se jednalo o televizní vysílání, nebo filmové promítání. Zatímco většina dostupných zdrojů hovoří o televizi, doktor Jaromír Volek z Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně se devátého ledna 2002 v radiovém vysílání Radia Strahov v pořadu „Podprahové informace: Co nám lije do podvědomí televize?“ zmiňuje o tachystoskopu, který dokáže promítat obrázky o délce jedné třítisíciny sekundy do filmové projekce

Podprahová informace v České televizi

Teprve v tomto tisíciletí byla díky nedokonalé domácí video technice brněnským grafikem náhodou odhalena více jak třicet let stará podprahová informace, podsunutá v českém pořadu pro děti „Pane, pojďte si hrát“. Konkrétně v dílu „Jak jeli k vodě“. S přirozenou nedůvěrou v pravdivost informací zveřejňovaných na Internetu bylo nezbytné sehnat konkrétní díl a toto tvrzení ověřit. Příslušná pasáž, identifikovaná podle zpomalené části pořadu na video serveru YouTube, byla v přehrávači zpomalena pětadvacetkrát a v osmé minutě pořadu byla skutečně nalezena skrytá informace v podobě transparentu s nápisem „Hlasuji pro MÍR!“ (viz obrázek 1). Internetová informace o podprahové manipulaci se tedy zakládala na pravdě. Nicméně nebyla zcela přesná. Některé zdroje korektně uvádějí motto „Hlasuji pro MÍR!“, jiné „Hlasovat pro mír!“ či „Hlasujte pro MÍR!“.

Ať jsou informace na Internetu přesné, či nikoliv, jsou důkazem toho, že podprahové zprávy se vyskytovaly i v naší televizi, a to i v době, kdy by to možná nikdo ani nečekal.

Televizní signál je vysílán rychlostí dvacet pět obrázků za sekundu a podprahová informace byla pouze na jednom z dvaceti pěti obrázků, což dostačuje k tomu, aby byla divákem nepostřehnutelná. Pokud již v roce 1957 bylo možné podsunout informaci do jedné třítisíciny sekundy, vpravit podprahovou informaci do jedné pětadvacetiny jistě nebyl technicky žádný velký problém.

Obrázek 1

Čirou dezinformací je však úvaha o podprahové manipulaci ve večerníčku „Bob a Bobek“, o které se zmiňuje několik internetových zdrojů. Údajné sdělení v podobě slova „FETUJ“ (viz obrázek 2) se ve skutečnosti v pořadu nevyskytuje. Autoři obhajující pravost informace si zřejmě vůbec neověřili zdroj, případně se dezinformace dopustili záměrně s cílem získat více senzacechtivých čtenářů, větší návštěvnosti stránek, či zisků plynoucích z reklamních bannerů.

Obrázek 2

Tato kompilace je pouze hypotetickou úvahou v seminární práci Terezy Paichlové z Vysoké školy ekonomické. Autorka se pouze zamýšlí nad tím, jak by mohla zapůsobit taková forma podprahové informace na malé diváky v šedesátých letech.

Autorka ve své práci také uvádí již zmiňované pravdivé podprahové sdělení v pořadu „Pane, pojďte si hrát“, což umožňuje vyhledat její práci pomocí indexovacího vyhledávače Google a tím „přitáhnout“ čtenáře vyhledávající informace o podprahových zprávách.

Podprahová manipulace v televizi Nova

Veřejně známé jsou i spekulace o podprahové manipulaci komerční televizí Nova, a to konkrétně v erotickém pořadu Peříčko, kde se objevují přibližně třísekundové předěly se změtí písmen, ze kterých je při bližším zkoumání a při zpomalení záběrů možné rozeznat texty jako například „taste is the enemy of art” (vkus je nepřítel umění), „you want truth but you need lies” (chceš pravdu, ale potřebuješ lži), „money is the root of all” (peníze jsou kořenem všeho), „freedom is a myth” (svoboda je mýtus), „Elvis is alive, we are dead” (Elvis žije, my jsme mrtví), „watch more TV” (dívej se víc na televizi), „know future” (poznej budoucnost), „you know order chaos“ (znáš řízený chaos), „freedom is a myth“ (svoboda je mýtus), „minds are for people who think“ (mysli jsou pro lidi, kteří myslí) a další.

Představitelé televize Nova se nejdříve bránili nařčení, že by vědomě vysílali podprahové informace a vylučovali i možnost, že by bylo možné takový druh komunikace do vysílání podstrčit, neboť programová skladba prochází přísnou kontrolou. Následně poskytli informaci, že předěly jsou součástí přebíraného vysílání ze zahraničí a nepochází z vlastní tvorby. Nakonec však pro jistotu tyto předěly z vysílání vypustili úplně.

Otázkou však zůstává, zdali se opravdu jednalo o podprahový signál, nebo ne. Přestože sled sdělení nedokáže mozek zpracovat v reálném čase a vlastní obsah tak zůstává pro vědomí nečitelný, shodují se odborníci na závěru, že se o podprahovou manipulaci v pravém slova smyslu nejedná, neboť třísekundový předěl jako celek mozek vnímat dokáže.

Podprahová informace v audio podobě

Podprahové zprávy se nemusí šířit pouze vizuální cestou. Zvuková forma pracuje se stereofonním efektem a rozdílným zpracováním přijímaných informací levou a pravou mozkovou hemisférou. Informace je podávána nejdříve do levého ucha a do pravého ucha se následně se zpožděním v řádech stovek milisekund odešle její potvrzení. Jelikož hemisféry zpracovávají informace z opačného ucha, pravá polovina mozku přijme a zpracuje informaci, která je následně levou polovinou pouze potvrzena.

Z historie je znám případ obchodního domu na předměstí New Orleans, kde do podkresové náladové hudby, kterou známe z dnešních hypermarketů i u nás, zakomponovali dva skryté příkazy „I am honest“ (jsem čestný) a „I will not steal“ (nebudu krást). Po půl roce působení údajně klesl objem krádeží o polovinu a jejich počet dokonce až o sedmdesát pět procent.

Podprahová informace na Internetu

Na internetovém portálu „Domeček z karet“ byl publikován článek o podprahové manipulaci odhalené na WWW stránkách amerického prezidenta Baracka Obamy. Mezi načítáním jednotlivých stránek webu se totiž na pomalejším internetovém připojení zobrazuje stránka s logem, které má jistě na americkou veřejnost pozitivní vliv (viz obrázek 3).

 Obrázek 3

Z textu článku jednoznačně vyplývá, že se jedná o podprahovou manipulaci. V diskuzi pod příspěvkem již tak jednoznačné názory nepanují. Kde je tedy pravda? Z technické stránky věci se jedná o velice decentně a vkusně volené pozadí stránky, které podkresluje už tak graficky dokonalý design webu. Ale fakt, že na rychlejším připojení nebude tento obrázek prakticky nikdy viditelný, ukazuje spíše na promyšlený útok na podvědomí čtenářů. Jde tedy o záměrnou podprahovou komunikaci, nebo jenom o dílo náhody, které vzniklo z potřeby vytvoření dokonalé internetové prezentace současného světového muže číslo jedna? Jasnou a jednoznačnou odpověď na tuto otázku se zřejmě nikdy nedozvíme.

Podprahová informace v tištěné podobě

Doktor Wilson Bryan Key, odborník na podprahovou komunikaci a autor knih „Subliminal Seduction: Ad Media’s Manipulation of a Not So Innocent America“, „Media Sexploitation“, „The Clam-Plate Orgy: And Other Subliminals the Media Use to Manipulate Your Behavior“, „The Age of Manipulation: The Con in Confidence, The Sin in Sincere“ a „Subliminal Ad-Ventures in Erotic Art“ zdokumentoval mnoho případů užití podprahových informací. Mimo jiné hovoří o postavě muže s erekcí, zakomponované v noze velblouda na reklamních billboardech cigaret značky Camel. Doktor Key objevoval podprahové signály, většinou erotického a sexuálního charakteru, téměř všude, což bohužel časem ubralo na vážnosti jeho tvrzení.

Pozitivní využití podprahových informací

Nebylo by správné o podprahových signálech hovořit pouze v negativním slova smyslu. Podprahové informace lze úspěšně využívat například ve steganografii, což je umění ukrytí tajné zprávy do jiného obsahu. Od podprahové manipulace se steganografie diametrálně liší svým posláním. Zatímco cílem manipulace je podvědomě apelovat na co největší masy lidí, úspěšnou steganografickou zprávu odhalí pouze a jedině její adresát.

Své využití nalezly podprahové signály i v zařízeních stimulujících mozek audiovizuálním působením, známých jako psychowalkmany. Původní přístroje, které disponovaly pouze audio složkou, byly časem doplněny i brýlemi pro zvýšení jejich účinnosti působením na více smyslů. Psychowalkmany jsou oblíbené u vrcholových manažerů, kteří je využívají k relaxaci a odbourání stresu, nebo u studentů, jenž se s jejich pomocí snaží lépe vstřebat učební látku. Míra účinnosti psychowalkmanů je náplní mnoha internetových diskuzí, ale v jejich prospěch hovoří fakt, že v České republice se úspěšně prodávají již více než dvanáct let.

Počáteční pokusy s pozitivním programováním vlastního mozku může v omezené míře zkoušet sám na sobě i každý z nás, a to některým k tomu určeným programem z široké internetové nabídky.

Závěr

Známých a prokázaných případů podprahových manipulací je mnohem více, než o kterých se zmiňujeme v této práci, ale počet těch, o kterých se veřejnost nedozvěděla, je však jistě ještě mnohonásobně vyšší. Podprahové signály bezesporu skýtají jistý prostor pro manipulaci. Přestože účinnost podprahových informací nebyla nikdy vědecky dokázána, nebyla ani vyvrácena a jejich význam, či hrozbu, podtrhuje i fakt, že stejně jako je v naší republice podprahová manipulace zakázána zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, není přípustná ani v mnoha jiných zemích světa.

Použitá literatura

Barack Obama and Joe Biden: The Change We Need [online]. 2008 [cit. 2008-12-30]. Dostupný z WWW: <http://www.barackobama.com/index.php>.

FARKOVÁ, Marie. Vybrané kapitoly z psychologie. 1. vyd. Praha : Vysoká škola Jana Amose Komenského, 2006. 328 s. ISBN 80-86723-22-4.

Kde všude na nás útočí podprahová sdělení [online]. 2008 [cit. 2008-12-30]. Dostupný z WWW: <http://www.youtube.com/watch?v=_yFKgLk4zWM>.

Kde všude na nás útočí podprahová sdělení [online]. 2005 [cit. 2008-12-31]. Dostupný z WWW: <http://www.kolumber.com/instinkt.htm>;.

Podprahová manipulace na barackobama.com [online]. 2008 [cit. 2008-12-30]. Dostupný z WWW: <http://www.domecekzkaret.cz/podprahova-manipulace-na-barackobama-com/>.

Podprahové informace: Co nám lije do podvědomí televize? . Dračí studna – Archív [online]. 2002 [cit. 2008-12-29]. Dostupný z WWW: <http://eldar.cz/studna/arxiv/7-podprahovky-lepsi.mp3>.

Podprahový signál [online]. 2008 , 22.11.2008 [cit. 2008-12-29]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Podprahov%C3%BD_sign%C3%A1l>.

POTVRZENO: TV NOVA vysílá podprahové signály! [online]. 2001 [cit. 2008-12-30]. Dostupný z WWW: <http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=427>.

VYSEKALOVÁ, Jitka, et al. Psychologie reklamy. 3. rozšířené a aktualizované vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 296 s. ISBN 978-80-247-2196-5.

Wilson Bryan Key [online]. 2008 [cit. 2008-12-31]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Wilson_Bryan_Key>.