Druhá část osobního pedagogického slovníčku. Já osobně jsem ho musel vypracovat do předmětu Pedagogika a andragogika, ale pak jsem zjistil, že je použitelný i pro jiné předměty. Druhá část obsahuje pojmy „Interdisciplinarismus“ – „Programované vyučování“.

 Interdisciplinarismus

1. Ve vědecké práci způsob objasňování spojující poznatky a metody několika vědních disciplín. V pedagogické vědě a výzkumu je dnes neodmyslitelným metodologickým principem. Je realizován zvláště v pedagogické psychologii, sociologii výchovy, didaktice aj. Označuje se též jako transdisciplinární, multidisciplinární, mezioborový přístup.
2. Didaktický přístup prosazující ve výuce mezipředmětové vztahy, zadávání speciálních úloh nutících žáky integrovat poznatky z různých předmětů, týmové vyučování, vytváření tzv. integrovaných vyučovacích předmětů, tvorbu integrovaných učebnic aj.

Interference

1. Obecně každý proces, při němž se střetává několik vlivů, činností a tím dochází k zeslabování, rušení, znehodnocování výsledku.
2. Při učení může činnost, která předchází, rušit činnost, jež následuje po ní (proaktivní interference), nebo může činnost, která následuje, zpětně rušit činnost, jež byla naučena předtím (retroaktivní interference).
3. V lingvodidaktice přenášení návyků z mateřského jazyka do osvojovaného cizího jazyka, což vede k chybám.

Interiorizace

1. Obecně zvnitřňování, začleňování myšlenek, postojů, hodnot, sociálních norem do psychiky jednotlivce.
2. Ve vývojové psychologii přechod od vnější manipulace dítěte s předměty k vnitřnímu procesu při řešení problémů, ke zrodu myšlenkových operací.
3. V psychologii učení P.J. Galĺperina a N.F.Talyzinové přechody od materiální činnosti k materializované, pak k hlasové řeči a od ní k rozvinuté vnitřní řeči, zkrácené vnitřní řeči a k vnitřnímu myšlenkovému postupu.

Klasifikace

1. Třídění na základě společných znaků zkoumaných předmětů a jevů.
2. Forma hodnocení vzdělávacích výsledků a chování žáků vyjádřené kvantitativně hodnotícím stupněm nebo verbálně hodnotícími výroky. V ČR je na základních a středních školách řízena vyhláškou MŠMT.

Koedukace

Společné vzdělávání žáků obou pohlaví ve společných třídách jedné školy. U nás byla zavedena zákonem v roce 1921.

Kognitivní

Mající poznávací význam, poznávací hodnotu. Mající význam pro poznávání světa i sebe sama.

Kognitivní psychologie

Jeden z nejvýznamnějších směrů v současné psychologii, který výrazně ovlivnil i pedagogickou psychologii (teorii učení aj.). Zdůrazňuje důležitost poznávacích procesů v lidské psychice a chování a zaměřuje se na jejich studium.

Komeniologie

Integrovaný vědní obor, zabývající se bádáním o životě a díle J.A.Komenského, na němž se podílejí historici, filosofové, teologové, pedagogové, jazykovědci a představitelé dalších disciplín. Součástí komeniologie jsou také biografická bádání, rozbor a kritická edice díla Komenského. Přispívá ke zhodnocení jeho pedagogického i filosofického odkazu a inspirace pro současnost i budoucnost.

Kurikulum

1. Vzdělávací program, projekt, plán.
2. Průběh studia a jeho obsah.
3. Obsah veškeré zkušenosti, kterou žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, její plánování a hodnocení. Pojem je v naší pedagogice nový, v zahraničí jeden z nejfrekventovanějších. Jeho zavedení má význam pro komplexní řešení cílů, obsahu, strategií a metod, způsobů organizace a hodnocení školního vzdělávání. Tyto problémy byly vztahovány v ČR k termínům učební osnovy, učební plány, obsah vzdělávání, učivo, které však nepokrývají komplexní význam pojmu kurikulum. Kurikulum existuje v různých rovinách: (1) zamýšlené, plánované; (2) realizované ve školním prostředí; (3) osvojené žáky. Rozlišuje se formální kurikulum, neformální kurikulum a skryté kurikulum.

Logopedie

Vědní obor speciální pedagogiky, zabývající se rozvoje, výchovou a vzděláváním osob s řečovým a jazykovým postižením.

Mentální

Myšlenkový, rozumový, duševní; mentální retardace – celkové snížení intelektových schopností.

Metodologie pedagogiky

Systém teoretických principů, metod a způsobů popisu, analýzy a objasňování pedagogických jevů. Zahrnuje i praktické otázky plánování, realizace a publikování výzkumných prací, etické principy vědecké práce aj.

Metody pedagogiky

1. Především metody konkrétního empirického výzkumu, které jsou velmi rozvinuty a jsou exaktní. Jsou to: Pozorování, experiment, dotazník, rozhovor, obsahová analýza, metaanalýza, statistická analýza, historická metoda aj. Vedle těchto jsou rozvinuty metody: Pedagogické evaluace a edukometrie, škálování a testování. Zvláštní metody používá kvalitativní výzkum, např. biografii nebo případovou studii. Jiné specifické metody aplikuje komparativní pedagogika a pedagogická prognostika, např. delfskou metodu.
2. Kromě toho existují metody označené jako teoretické, kterými se vytvářejí poznatky, hypotézy, teoretické konstrukty na základě obecně vědních postupů (analýza, syntéza, indukce, zobecňování aj.) metodologie pedagogiky empirický výzkum.

Motivace

Souhrn vnitřních i vnějších faktorů, které: (1) Vzbuzují, aktivují, dodávají energii lidskému jednání a prožívání; (2) zaměřují toto jednání a prožívání určitým směrem; (3) řídí jeho průběh, způsob dosahování výsledků; (4) ovlivňují též způsob reagování jedince na své jednání a prožívání, jeho vztahy k ostatním lidem a ke světu.

Myšlení

Poznávací proces, pro něž je charakteristické: skládá se z vnitřních, implicitních myšlenkových operací; probíhá jednak na vědomé, řízené a kontrolované úrovni (myšlení logické, induktivní, deduktivní), jednak na neuvědomované úrovni (myšlení intuitivní); obvykle se dá usměrňovat vůlí (myšlení volní), může však probíhat bez volního úsilí (myšlení asociativní), ve speciálních případech i proti volnímu úsilí (myšlení vtíravé). Myšlení je podmíněno sociálně a kulturně, úzce souvisí s jazykem a řečí; umožňuje dospět ke zobecnění, identifikovat podstatné znaky a vztahy; zahrnuje symbolické procesy, manipulaci s myšlenkami, názornými představami, symboly, slovy, výroby, pojmy, přesvědčeními, záměry. Myšlené se uplatňuje při tvoření pojmů, propozic, rámců, skript, při řešení problémů, při tvořivých aktivitách. Z pedagogického hlediska je rozvoj myšlení žáků považován za jeden z prioritních cílů školního vzdělávání.

Neformální vzdělávání

Organizované, systematické vzdělávání, realizované mimo formální vzdělávací systém. Poskytuje vzdělání pro určité skupiny populace, dospělé i děti ve vybraných typech, formách a obsahových oblastech a je organizováno různými institucemi (např. podniky, nadacemi, kulturními zařízeními, kluby i školami). Zahrnuje programy funkční gramotnosti pro dospělé, zdravotní výchovu, plánování rodičovství, rekvalifikační kursy, kursy ovládání počítače apod.

Obsah vzdělávání

Prostředek kultivace člověka, odrážející úroveň poznání a sociální zkušenosti, zajišťující integritu a kontinuitu vývoje společnosti. Reflektuje systém hodnot, idejí a sociálních vzorců chování, kulturní tradice, poznání vědecké a umělecké, potřeby sociopolitické a ekonomické.

Odborné vzdělávání

Počáteční – profesní příprava a jiná příprava učňů. Další – jakékoliv profesní vzdělávání pracovníků v průběhu jejich života (vzdělávání dospělých).

Ontogeneze

(řec. ón – jedinec, genesis – původ, vznik) Proces vývoje jedince od zárodku až do zániku. V psychologii se rozumějí především zákonitosti vývoje psychiky člověka od narození do smrti. Tvoří hlavní náplň vývoje psychologie.

Paměť

Soubor psychických procesů, umožňující vštípení (zapamatování), uchování, vybavení vjemů, poznatků, pohybů, zkušeností. Funkčně lze rozlišovat paměť okamžitou, krátkodobou, dlouhodobou. Z dlouhodobé paměti se rozlišuje paměť epizodická (ukládají se osobní události a časové vztahy podle časové posloupnosti) a paměť sémantická (ukládají se pojmy, významy, souvislosti).

Pedagogická evaluace

Zjišťování, porovnávání a vysvětlování dat charakterizujících stav, kvalitu a efektivnost vzdělávací soustavy. Zahrnuje zvláště hodnocení vzdělávacích procesů, hodnocení vzdělávacích projektů, hodnocení vzdělávacích výsledků, hodnocení učebnic aj. Má důležitou roli pro korekce a inovace vzdělávací soustav, pro strategie plánování jejího rozvoje aj. Opírá se o rozsáhlou vědeckou základnu.

Pedagogická komunikace

Zvláštní případ sociální komunikace. Je zaměřena na dosažení pedagogických cílů, mívá vymezen obsah, sociální roce účastníků, stanovena či dohodnuta komunikační pravidla. Odehrává se nejen ve škole, ale také v rodině, ve sportovních a zájmových zařízení, ve výchovných a převýchovných zařízeních, v pracovním prostředí. Má aspekty intencionální, kognitivní, motivační, regulační; studují se její aspekty obsahové, procesuální, produktové.

Pedagogický výzkum

Vědecká činnost zaměřená na systematický popis, analýzu a objasňování pedagogické reality. Většinou se chápe jako empirický výzkum, včetně nového směru nazývaného kvalitativní výzkum, avšak zahrnuje též základní (teoretický) výzkum. Vyznačuje se dnes interdisciplinárním pojetím a širokým tematickým záběrem, tj. zabývá se vzdělávacími procesy nejen ve školním a rodinném prostředí, ale i v pracovní, politické, manažerské, informační, sportovní, vojenské a jiných oblastech..

Pedagogika

1. V odborném významu věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti. Není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže. V zahraničí se ve významu „pedagogika“ často používá termín „pedagogická věda“. Pedagogika zahrnuje zvláště obecnou pedagogiku, komparativní pedagogiku, didaktiku, filosofii výchovy, teorii výchovy, metodologii pedagogiky, speciální pedagogiku, sociální pedagogiku, edukometrii, pedagogickou prognostiku a hraniční disciplíny pedagogickou psychologii, sociální výchovy aj.
2. Obor studia na pedagogických fakultách a jiných fakultách připravujících učitele, resp. předmět v rámci tohoto studia.
3. Zvláště v anglosaském kontextu „to, co učitelé dělají, aby dosáhli vzdělávacích cílů. Toto užívání výrazu chce zdůraznit v praxi často existující rozpor mezi ambiciózními cíli obsaženými ve vzdělávacích projektech a konkrétním děním ve třídách a školách, např. rozdíl mezi formálním kurikulem a skrytým kurikulem aj., zvýrazňuje posun od normativního (perskriptivního) pojetí pedagogiky k pozitivnímu (deskriptivnímu) přístupu.

Problémové vyučování

Sporné otázky týkající se vztahu vyučujícího a žáka. Řešení problému vyučování.

Programované vyučování

Činnost vyučovacího systému, která vychází z přesně definovaných cílů, vstupní diagnostiky žáka, vhodně uspořádaných podmínek učení, důkladné znalosti procesu učení, učiva a žákovských odpovědí a zabudovává všechny tyto komponenty do programu řídícího žákovo učení. Nositelem programu může být programovaná učebnice, vyučovací stroj, počítač, trenažér, simulátor, výuková televize, interaktivní video. Programované vyučování může být individuální či skupinové, může probíhat bez přítomnosti živého učitele nebo kombinovat „strojové vyučování“ se vstupy učitele.