jindrich.saur.cz

Archiv ze střední školy

Následující výroky zaznívaly v letech 1991 a 1992 na nejmenované střední škole. Tyto zápisky jsem našel náhodou doma. Spolu se svou slohovou prací z téhož období. Již tenkrát jsem měl blok s nadpisem A Way of Life, aneb Slavné výroky slavných i neslavných lidí.

Musím se přiznat, že mě objev tohoto materiálu velice potěšil. Mrkněme se tedy do historie.

Obecně platná moudra

  • Nejde-li o život, jde o hovno.
  • Rozčilovati se znamená mstít se na svém zdraví pro blbost jiných.
  • Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější.
  • Hlad je převlečená žízeň.
  • Ono se poví vzít rozum do hrsti, ale co potom s prázdnou hlavou?
  • Chceš-li se napít, nemusíš hned kupovat celou hospodu.
    (Náš tehdejší názor na ženění se a svatby obecně)

a jedna básnička

Kdo je přítelem ženy mé,
je přítel i můj.
Neboť oře pole mé
a šetří pluh můj.

Několik hádanek

Je to černé a klepe to na sklo, co to je?
Dítě v mikrovlnce.

Jedním uchem dovnitř a druhým ven a něco zůstane v hlavě, co to je?
Krumpáč v hlavě.

Kdy musí jít noční sociální pracovnice do důchodu?
Když si nemůže sednout na barovou stoličku.

Oblíbené výroky (bez zaznamenání jména)

  • Dvousedadlová motorová mesaňka, diesel čmelák.
  • Jestli seš hluchej, tak ti nechám projet uši tankem.

Z filmu Hard to Kill (Těžko ho zabít)

Předtucha smrti je horší, než smrt sama o sobě.

Nesmrtelné hlášky pana šéfa

  • Je to čajíčkové.
  • Kto sa smeje naposledy, ten sa smeje posledný.
  • Otrasné.
  • Páni, dneska som si prešel izby. Slovo otrasné je slabé slovo. Na 21 som mal strach, že na mňa z pod postěle vyskočí polmetrové blchy.
  • Zajtra som tu neni.

Spolužák Ňaro

  • Odpaľ!
  • Zmizni!
  • Něrob!

Spolužák „Píťa“

  • Van Giongína van gion Pingpongová-Podlágrová – Petra Stínová.
  • Hangubádžo – černější, než tma.
  • Skíni: Playboy Eda, Gino – 286, 275
  • Bruno – 268
  • Josefína Lucembucher.

A co jste mohli slyšel několikrát denně z mých úst?

  • Je to brnkačka.
  • Aby bagr čtyři kola.
  • Jasná provokace.
  • Máš v paži.
  • No a?
  • Není zač, 3,30.
  • Je to možny?
  • To je hned.
  • Uchvancancující.

Tím jsem dokázal pokrýt asi 80% veškerých dotazů a vlastně téměř celé komunikace.

Na závěr něco, o čem vůbec nemám tušení odkud to je

Rychlý jako vítr,
tichý jako les,
nezadržitelný jako oheň,
nepohnutelný jako hora.

Tak takové to tedy bylo. Tak takové to tedy bylo…

   

Kategorie:   Napsáno životem